Milujete létání, anebo byste raději cestovali vlakem? Putování na dlouhé vzdálenosti je pozemními dopravními prostředky nesmírně úmorné a letecká doprava nám v tomto případě nesmírně usnadní život. Existují však určité nepříjemné situace a ty nelze podceňovat .
Klimatizace – stabilní letová hladina většiny přepravců je přibližně 10 tisíc metrů nad povrchem země. V této výšce je velice řídký vzduch a z toho důvodu musí být kabina vybavena běžným atmosférickým tlakem vzduchu. Je tedy vůči venkovnímu prostředí přetlaková a zároveň udržována na stabilní hodnotě teploty a vlhkosti vzduchu. K tomu slouží klimatizace a ne každému toto zařízení vyhovuje.
Strach z létání – podle nejnovějších průzkumů jen zhruba třetina pasažérů se nebojí a miluje ten pocit odlepení řady sedadel od zemského povrchu. Většina z nás má však stále pocit, že se každou chvíli musí to plechové monstrum zřítit. Létání je svým způsobem stresující, člověk zkrátka není pták, kterému je toto prostředí vlastní.
Časová pásma – cestování na dlouhé vzdálenosti je vždy spojeno s adaptací na rozdílná časová pásma. Zatímco naše biologické hodiny udržují čas oblasti, odkud se vydáváme na cestu, v místě pobytu je již jiná denní doba. V průběhu několika dnů tak vznikají paradoxní situace, při pobytu na americkém kontinentu máme zpočátku pocit, že v půlnoci je poledne, a naopak. V poledne usínáme a v půlnoci vyjídáme chladničku a jsme bdělí.
Celní odbavení – Tuto pasáž by jistě nejraději vynechal každý z nás. Nikdo ji nemiluje a ve srovnání s dobou před třiceti lety je odbavovací procedura mnohem delší a hlavně nepříjemnější.
Turbulence – málokdy se stává, že je průběh letu natolik poklidný, že si ani nepřipadáte na palubě letadla. Většinou se potkáte se vzdušnými proudy, co nepříjemně lomcují s pevnou půdou pod nohama a čím menší stroj se ve vzduchu pohybuje, tím markantnější projev turbulencí pocítíte na vlastní kůži. U velkých letadel v letové hladině deseti kilometrů nad zemským povrchem však tento jev prakticky nehrozí.